MOZAIKA

Kamínek, střep či kousíček skla, sám o sobě možná nevalné hodnoty, zasazen do mozaiky vytváří s ostatními svět zas o kousek krásnější. Jde o to, nezůstat sám. Přinést svůj osobitý tvar a barvu do prostoru, který nás přesahuje. Nebát se vystoupit ze světa své vlastní barvy, svého pohledu, svého chápání skutečnosti a nechat se oslovit barvou těch druhých, jejich poznáním, jejich zkušeností.

 V takové mozaice je prvním dojmem možná zdání chaosu. Jistě, mnohem přehlednější je být v lajně s povinným úsměvem v odstínu jediné správné barvy. Ale právě ve vší té pestrosti je ukrytý záměr. Nebojme se nechat rukou mistra zasadit na místo, kde naše jedinečnost získá svůj význam. A společně s dalšími vytvářet obraz, nabídnout krásu, přimět k zamyšlení.

Daniel Kuc